vseOvinu.czAutoelektrikaTravelAsistE-motorsportVACHTA.CZ
<< zpět

Základy poskytování první pomoci - Život zachraňující úkony

Zástava krvácení

Krev je nezbytná k životu člověka, přenáší živiny a kyslík do všech tkání. Zástava krvácení je základním krokem při poskytování první pomoci. Při poranění velké tepny je život ohrožen během několika desítek sekund. Náhlá krevní ztráta jedné třetiny objemu krve (asi 1,5 litru) vyvolává život ohrožující stav - šok.

Příčinou krevní ztráty je většinou rána - dochází k poškození kůže, podkoží a cév.

Příznaky se liší podle typu krvácení. Nejnebezpečnější je tepenné - krev je jasně červená a z rány pod tlakem vystřikuje, při žilním je krev tmavá a volně z rány vytéká. Na vnitřní, skryté krvácení můžeme usuzovat jen z nepřímých příznaků.

Princip zástavy krvácení spočívá v kombinaci dvou manévrů:
  • zvednutí krvácející rány nad úroveň srdce a posazení ( položení ) zraněného
    • tlak v cévách se sníží, krevní průtok se zpomalí
  • provedení tlaku na cévu
    • přímo - stisknutím krvácející cévy prsty v ráně nebo přiložením tlakového obvazu na ránu
    • nepřímo - stisknutím tlakového bodu nebo přiložením zaškrcovadla

Stisknutí poraněné tepny přímo v ráně

Provádíme vždy při masivním krvácení z velkých tepen - krční, pažní a stehenní - kdy je způsob nejrychlejší a nejúčinnější. Výhodné je obalit prsty kapesníkem, který ránu lépe utěsní, stisk ruky nepovolujeme až do příjezdu ZS. Způsob lze použít i k zástavě menšího krvácení, na které následně přiložíme tlakový obvaz.

Přiložení tlakového obvazu

Je nejčastějším způsobem zástavy krvácení, kterým je možné zastavit krvácení ze všech menších tepen na hlavě, předloktí a ruce, na bérci a noze a všechna žilní krvácení. Tlakový obvaz nejlépe zhotovíme z originálního zdravotnického materiálu - Hotový obvaz č. 3 a 4 s polštářky. Jsme-li nuceni improvizovat, pak je vhodné použití kapesníků, šátků, různých částí oděvu.

Tlakový obvaz se skládá z těchto částí (obr.č.8):
  • vrstva krycí - přikládáme přímo na ránu, měla by být sterilní (přišitý polštářek z Hotového obvazu, vrstva gázy, improvizovaně plátěný kapesník)
  • vrstva tlaková - hlavní funkční část obvazu, stlačuje cévu v ráně. Musí být dostatečně vysoká ( 3 - 5 cm ) a pevná, nesmí však zraňovat (volný polštářek z Hotového obvazu, nerozvinuté obinadlo, složený trojcípý šátek, kapesník )
  • vrstva připevňovací - obinadlo, nebo trojcípý šátek, pevně fixuje obvaz k ráně. Neměla by být přitažena příliš silně (končetina je bledá, chladná), ani příliš volně (obvaz prosakuje krví)
Po dokončení tlakového obvazu sledujeme, jestli neprosakuje krví - pokud ano, přiložíme další tlakovou vrstvu, maximálně však tři.

Šokové stavy

Šok je přirozenou obrannou reakcí organismu na zátěž, kterou je nejčastěji úraz. Rozvinutý šok patří mezi život ohrožující stavy. Je charakterizován postupným selháváním krevního oběhu, hlubokým poklesem krevního tlaku a následným nedostatkem kyslíku ve všech tkáních. Trvá-li stav delší dobu, postižený umírá. Šok je stále smrtící komplikací u 10 % závažných komplikovaných úrazů ( polytraumat ).

Příčinou šoku bývá úraz, který provází velká ztráta tělesné tekutiny. Nejčastěji se jedná o tepenné nebo vnitřní krvácení. Častou příčinou bývají rozsáhlé popáleniny II. stupně, při kterých vznikají puchýře, vyplněné krevní plazmou. Šok může vyvolat porucha srdeční činnosti např. při infarktu, nebo úrazu elektrickým proudem, ke vzniku šoku přispívá bolest a strach.

Pozor - šok je obzvlášť nebezpečný, protože jeho příznaky mohou být lehce přehlédnutelné od počátku, až do život ohrožujícího stadia. Je vhodné předpokládat, že všichni zranění, kteří utrpěli vážný úraz, jsou postiženi určitým stupněm traumatického šoku !!! Význam slova šok není vhodné zaměňovat s nepříznivou psychickou reakcí na nehodu - úlekem, panikou a podobně.

Hlavními příznaky šoku jsou
  • zrychlená srdeční frekvence nad 90/min, puls je špatně hmatný, tzv. nitkovitý
  • bledost, studený pot, žízeň, nevolnost
  • mělké a zrychlené dýchání, zívání
  • změna chování - rozrušení v počátečních stadiích vystřídá apatie - netečnost ve stadiu hluboce rozvinutého šoku

První pomoc - provádění protišokových opatření:

obr.č.13
obr.13
obr.č.14
obr.14
obr.č.15
obr.15

Polohování postiženého :

Protišoková poloha - poloha na zádech se sníženou horní polovinou těla - dolní končetiny podkládáme alespoň o 30 cm - napomáháme centralizaci minimálně 500 ml krve do životně důležitých orgánů v horní polovině těla (obr.č.13)

Pravidlo " 5 T "

  • tišení bolesti - spočívá ve správném ošetření poranění ( chlazení popálenin, znehybnění zlomenin...), nikdy nepodáváme léky ústy
  • teplo - snaha o udržení optimálního tepelného komfortu - v zimě přikrývku nejen na zraněného, ale hlavně pod něj - zabránit podchlazení (obr.č.14 a 15), v létě uložit do stínu - zabránit přehřátí
  • tekutiny - snažíme se tlumit pocit žízně (otírání rtů a obličeje vlhkým kapesníkem), nikdy nepodáváme tekutiny ústy
  • ticho - zabezpečení klidu, uklidňující způsob komunikace
  • transport - vždy jsme povinni co nejdříve zavolat ZS, zraněného nikdy netransportujeme vlastními silami pro nebezpečí výrazného zhoršení celkového stavu.

Bezvědomí

Ztráta vědomí je projevem poruchy činnosti mozku. Je stavem, který bezprostředně ohrožuje život člověka udušením. Dušení bývá způsobeno zneprůchodněním dýchacích cest kořenem jazyka, nebo vdechnutím obsahu přítomného v dutině ústní (žaludeční obsah, krev, zubní protéza, cizí těleso).

Nejčastějšími příčinami bezvědomí jsou úrazy hlavy - mozkolebeční poranění (otřes, zhmoždění mozku). Druhotně vniká porucha vědomí při nedostatečném prokrvení a okysličení mozku ( při selhání dýchání - tonutí, dušení, selhání krevního oběhu - infarkt myokardu ). Ztráta vědomí může provázet úraz elektrickým proudem, nebo některé otravy.

obr.č.17
obr.17
Uložení do stabilizované polohy na boku (obr.č.17), která :
  • zajišťuje trvale volné dýchací cesty záklonem hlavy
  • brání druhotnému vdechnutí krve, zvratků, slin, zubní protézy, při poloze hlavy na stranu mohou sekrety volně vytékat z dutiny ústní
  • poloha končetin postiženého zajišťuje stabilitu těla bezvědomého, udržuje jeho tělo v bezpečné a pohodlné poloze
průběžně kontrolujeme základní životní funkce ( tep a dech ), stav vědomí, nevzdalujeme se od postiženého, dbáme na jeho tepelný komfort ( zabráníme především podchlazení ), případně ošetřujeme přidružená poranění, co nejrychleji zajišťujeme přivolání ZS.
obr.č.18
obr.18
obr.č.19
obr.19
obr.č.20
obr.20
Klasická stabilizovaná poloha na boku se provádí takto:
  • pokrčíme dolní končetinu, která je blíže u zachránce
  • tlakem na koleno pokrčené dolní končetiny od sebe zvedneme pánev, pod kterou zasuneme nataženou bližší horní končetinu postiženého (obr.č.18)
  • přetočíme postiženého směrem k sobě na bok (obr.č.19 a 20)
  • provedeme záklon hlavy tlakem na bradu a čelo, obličej spočine na hřbetu podložené ruky

V některých případech uložení do stabilizované polohy není vhodné a šetrné vůči poranění - jedná se především o poranění páteře, těžká zhmoždění hrudníku a břicha, mnohočetné zlomeniny dlouhých kostí horních i dolních končetin. V těchto situacích volíme jiné metody uvolnění dýchacích cest - v poloze na zádech podkládáme pod lopatkami a provádíme záklon hlavy.

Při podezření na poranění krční páteře provádíme k uvolnění dýchacích cest tzv. trojitý manévr (obr.č. 21) spočívající v uchopení, předsunutí a povytažení dolní čelisti, na kterou se upíná jazyk.

Primární zástava dechu

Příčinou bezdeší bývá nejčastěji neprůchodnost dýchacích cest - ucpáním kořenem jazyka při bezvědomí, při vdechnutí cizího tělesa, vniknutí vody do plic, nebo tlakem na hrudník zvenčí při závalu. Při nehodě může dojít k masivnímu poranění hrudníku - zhmoždění, otevřenému zranění, ožehnutí dýchacích cest, dušení v důsledku vdechování kouře při požáru.

Příznaky :
  • nepřirozená barva postiženého - promodrávání nejprve okrajových částí těla (rty, uši, nos, brada, nehtová lůžka), v dalším stádiu modrofialová barva celého těla
  • hlučné dýchání (chrápání, bublání, pískoty ) při překážce v dýchacích cestách
  • nejsou patrné dýchací pohyby, ani dýchací šelesty po zástavě dechu

Primární zástava krevního oběhu

Příčinou bývá nejčastěji náhlá srdeční příhoda - infarkt myokardu, nebo úraz elektrickým proudem. Příznaky :
  • není cítit tep na velkých tepnách, bledá barva
  • bezvědomí, bezdeší

Kardiopulmonální resuscitace

Kardiopulmonální resuscitace ( oživování, kříšení ) je soubor výkonů, sloužících k obnovení dodávky okysličené krve do všech tkání Oživování provádíme při zástavě základních životních funkcí - dýchání a krevního oběhu - pomocí jednoduchých a vždy dostupných prostředků - umělého dýchání z úst do úst a nepřímé srdeční masáže. K základní resuscitaci nepotřebujeme většinou žádné pomůcky.

Umělé dýchání z plic do plic ústy

  • otevření a vyčištění dutiny ústní, odstraňujeme umělý chrup
  • maximální záklon hlavy - uvolnění dýchacích cest
  • dlaň jedné ruky přitisknuté na čelo udržuje záklon hlavy, tatáž ruka prsty drží nos, aby vdechovaný vzduch neunikal, druhá ruka zachránce udržuje záklon hlavy pod týlem, nebo přizvedává bradu, ústa zachránce pevně obemknou ústa postiženého přímo, nebo přes resuscitační roušku
  • zahájení umělého dýchání 2 hlubokými vdechy průběhu 4 -5 vteřin, nečekáme na výdech prvního z nich
  • každý další vdech musí být dostatečně dlouhý ( l,5 - 2 s) a dostatečně hluboký (odpovídá přirozenému výdechu zachránce) tak, aby se hrudník viditelně zvedal
  • pokračujeme frekvencí 1 vdech za 5 sekund
  • průběžně kontrolujeme po l minutě a ne déle než 5 sekund tep na krční tepně, známkou účinného umělého dýchání je lepšící se barva postiženého

Nepřímá srdeční masáž

obr.č.23
obr.23
obr.č.24
obr.24
obr.č.25
obr.25
  • postižený musí ležet na zádech na pevné podložce
  • vyhmatáme mečovitý výběžek - konec hrudní kosti - 2 prsty nad ním je místo, kam přiloží zachránce hranu své dlaně - cca 3,5 cm od hrotu mečíku (obr.č. 23 a 24)
  • prsty směřují kolmo k hrudní kosti, nedoléhají k hrudníku
  • horní končetiny zachránce jsou napnuté v loktech a kolmo k ose těla (obr.č. 25)
  • stlačujeme hrudní koš postiženého hmotností horní poloviny svého těla, hrudník je třeba promáčknout u dospělého o 4-5 cm
  • stlačujeme frekvencí 100 stlačení /min
  • nepřímou srdeční masáž vždy provází umělé dýchání, na dva umělé vdechy děláme v masáži přestávku
  • účinnost správně prováděné nepřímé srdeční masáže zjišťujeme přítomností pulsu na velkých cévách při stlačení hrudníku, lepší se barva postiženého.

Postup při základní kombinované kardiopulmonální resuscitaci

diagnostika bezvědomí
poloha postiženého na zádech
kontrola dutiny ústní, její vyčištění
uvolnění dýchacích cest záklonem hlavy
diagnostika zástavy dechu - poslechem - pohmatem - pohledem
zahájení umělého dýchání 2 rychlými hlubokými vdechy
diagnostika zástavy oběhu - 2 prsty na krční tepně
zahájení nepřímé srdeční masáže - 15 stlačení hrudníku
kombinovaná KPR - v poměru 2 vdechy : 15 stlačení
frekvencí 100 stlačení/minutu
průběžně kontrolujeme stav životních funkcí ( po l. minutě KPR a dále po každých 3 minutách )
po obnovení životních funkcí ukládáme postiženého do stabilizované polohy

Pokud zahájíme resuscitaci, nepřerušujeme jí až do obnovení základních životních funkcí, v ostatních případech pokračujeme v oživování až do příjezdu ZZS. Resuscitaci přerušujeme na dobu maximálně 5 sekund. Právo ukončit oživování náleží pouze lékaři. Sami ukončujeme resuscitaci jen při vlastním úplném vyčerpání.

Tento materiál má pouze informativní charakter. Pro podrobnější informace kontaktujte Český červený kříž.
Provozovatel portálu: Jiří Vachta jiri@vachta.cz; mob: +420 739 229 447